RÁNO

(autor: GULI)

Oknem ti do vlasů vtančila zář,
a nový den se trochu zastyděl,
pak lehce políbil tvou spící tvář,
jak já mu ten polibek záviděl..

Když úsvit obzoru pozlatil plášť,
a srpnová noc po špičkách odchází,
touláš se krajinou,tak dobře ji znáš,
tam má duše ve snu,tvou jistě provází.

V daleké zemi kouzel a čar,
volná jsi jak horský vánek,
ty,moje láska,osud i dar,
sladká tak, jako tvůj spánek.

Slunce tě pohladí teplem svým po víčkách,
nesměle probudí dvě hnědé pralinky,
tiše se zavírá kouzelná krabička,
ve které ukrýváš své sny a vzpomínky.

Jsi můj sad jabloní, který stín vrhá,
jsi prudká řeka, co lodí houpe,
já jsem ten pocestný,co v sadu trhá,
já jsem ten lodník,jež v řece se koupe.

Věčná hra života svedla nás k sobě,
však nemáme vždycky společnou cestu,
někdy se milujem své lásce na hrobě,
jindy zas za ruku vedu si nevěstu..