Neotes T

(autor: Homér)

Žádný koníček,
prostě jen něco dělá častěji,
známky by si polil,
na odznaky lehl,
stojan ve skříni
ponk zavátý měsíci,
kolo místo výpletu pavučinu,
nepostavené modely aut v aukci,
všechny míče by nejradši propíchal,
jeho boty neznají spěch,
nepravidelné balkónové meditace,
snové seance vypaseného psance,
žádná snídaně zdravící studenou večeři,
kytara z rohu šumí jak mušle ze záhybu pláže,
na zdi plakát o tom jak se správně flákat,
mate tématy, hrozí rozumem,
ani kaňka za houslovým klíčem jeho života,
chabý vtip v čekárně na dávku chemoterapie,
po zdech povzdech posledního záchvěvu lakoty,
je stejný jako ty, člověk na konci lopaty

„Podle mě ne,
podle mě je to venkovka…“