(autor: Laďa)
Lov na samotu
Na zádech skrývám břeh.
Říkám mu naděje i když se hrbím.
Nekoukám zpět všechno tu mrvím.
Dýchám co všichni - však sním.
Na modrém nebi, černý stín.
Zárodek zla má kovový lesk.
Mrtvý je mrtvý a živý má vztek.
Bolí ho srdce na dotek.
Oči plné jedůvek a shnilých vášní.
Je to zvláštní opojení.
Včera bylo, dnes už není.
Chceme zadostiučinění.
Vyvrženi na břehy samoty.
Zasaženi můzou,
pronikáme hrůzou.
Jsme zatraceni k utracení.
Jako zvěř lovná na dostřel.
A svědomí kouše.
K poruše došlo nedopatřením.
Zamknem si své schránky.
Vystavíme složenku.
Nezbude tu nic.
Ani kámen na kaménku.