(autor: GULI)
CESTOU NECESTOU - I.
Motto:
Pravda,svoboda a ctnost,jsou jediné tři věci, pro které je třeba milovat život.
Voltaire
Za posledních asi dvacet let,mého „pídění se“ po tom,co se to vlastně děje,co vůbec je,nebo by mohl být, život,jsem postupně docházel k různým přesvědčením nebo závěrům,které zase později vystřídaly jiné závěry,a tak to šlo pořád dokola.
Čím víc jsem toho přečetl,čím víc nastudoval,tím jsem věděl větší ...nic.
Asi po deseti,nebo více letech, jsem teoreticky věděl hodně,ne li všechno-jak jsem si myslel-ale prakticky,z vlastní zkušenosti nic.
Neustále jsem přemítal o něčem,co řekl někdo jiný,co říkali nějaké tradice nebo náboženství a snažil jsem se to nějak začlenit do mých vlastních představ,přání,nebo nadějí.
Výsledek byl ten,že jsem byl přesvědčený o tom,že vím hodně,mám spoustu informací a tím vlastně se něčemu přibližuju,začínám chápat,rozumět.
Ve skutečnosti jse roky jen něco bifloval,díky čemuž jsem měl jsem jakési teoretické znalosti,které neměly vlastně skoro žádný význam.
Když mi to jednoho krásného dne konečně došlo,byl to pro mě trochu -trochu víc-šok. Když si člověk na něčem zakládá a nejednou přijde na to,že nemá vlastně vůbec na čem,je to rána..:-)
Ale toto drastické nakopnutí mého „sečtělého“ ega,mě paradoxně trochu probralo.
Přestal jsem se dívat kolem sebe,ale začal jsem se víc pídit v sobě. Napadaly mě víc otázky, na které jsem víc chtěl odpovědět,přijít na odpovědi sám,než abych stále hledal odpovědi jinde a jinde
Byly to tázky typu:
Proč mě to vůbec zajímá? Život,smrt,Bůh,smysl života-témata které zajímaly lidi,odjakživa? Jenže už mě tak nezajímaly odpovědi na toto,ale víc- PROČ mě to vůbec zajímá?
A tady teprve začalo dobrodružství,které stálé trvá. Už jsem nečekal že mi někdo za každou cenu vysvětlí co a jak,i když jsem samozřejmě okolní dění neodmítal,a neodmítám,ale jen jsem se začal víc kolem sebe dívat,poslouchat a ještě víc naslouchat-bez toho aniž bych to,co ke mně přichází,hned odmítl,nebo naopak, přijímal.
.
Mám pocit,že pokud se člověk snaží něčemu porozumět,a přistupuje k tomu s předsudkem, jak to má údajně být,nebo naopak-jak to být nemůže,nebo nemá- opravdový zájem o porozumění tam není. Je tam jen osobní,už předem utvořený názor,náhled-který spíš porozumění brání.
Je to zažitý přístup,a děláme to víceméně všichni,a proto nemůžem často vidět nějaký problém, o kterém je řeč-jasněji.
Vždycky je trochu zkreslený osobními předsudky,představami,zkušenostmi,takže vlastně k tomu přistupujem už částečně předpojatí, s předem utvořeným závěrem a nakonec v debatách prosazujeme víc sebe,svůj pohled na věc,a samotná věc o kterou jde,je víceméně vedlejší.
To se dá uvidět na sobě, když je člověk aspoň trochu nepředpojatý a snaží se vidět pravdu té určité věci.
Tak to jen na úvod,jak vnímám některé věci života teď.
A dál už začnu od začátku-jak taky jinak-že?:-)
Možná to někoho pobaví a já si aspoň trochu provětrám vzpomínky na všechno kolem z té doby..:-), a trochu si to všechno utřídím v hlavě..:-)
Musím ale začít o sobě,ať je ten, kdo to bude číst,trochu v obraze-a vlastně i já.
Bylo to asi v r.1992, procházel jsem nádražím v Olomouci v té odbavovací hale se tenkrát občas prodávaly knížky,čtení je můj celoživotní koníček, tak jsem k tomu stolku s knihami automaticky zamířil.
Hned mi padly do oka dvě knížky od R.Moodyho-Život před životem a Život po životě-úplně mě jako magnet přitáhly a já jsem je musel mít.
Zajímavé až podivné na tom bylo,že mě před tím nic takového nějak nezajímalo-posmrtný život,spiritismus,apod. Byl jsem takový hejsek-pivo,kamarádi,ženské,zábavy..
Ale tyto knížky jsem musel mít,bylo to úplně jako by mi něco v hlavě přikázalo-kup si je! Tak jsem si je koupil a tak to začalo. Později jsem téma posmrtného života a podobných věcí opustil,ale to bylo až za delší čas.
Začal jsem postupně hltat všechno, co bylo na toto téma k sehnání,tenkrát toho ještě nebylo tolik jako dnes,ale pomalu to už začalo vycházet.Vznikaly nové nakladatelství s duchovní a podobnou tématikou.
Byl jsem tak posedlý tím vším kolem,že jsem si zval domů i jehovisty-zatímco ostatní je vyháněli..:-)
Taky se mi začali v životě objevovat lidé, kteří měli podobné zájmy,které zajímaly stejná témata,a to aniž bych já sám někoho vyhledával.
Pořád jsem měl v hlavě otázky,na které mi nikdo nebyl schopen odpovědět,každý tvrdil něco jiného,a to bylo taky období kdy jsem s konečnou platností pochopil,že organizovaná náboženství,církve, nejsou pro mě. Pochopil jsem že jsou to jen velké fabriky na sliby, něco, co má člověka udržovat pomocí víry v jejich vlivu,a tak z něho vlastně dělat otroka bez vlastního názoru,zkušenosti.
Toto mi je dodnes cizí až odporné a už se na tom nic nezmění- rozhodl jsem se,tedy cosi ve mně se rozhodlo -nebýt jen tupá ovce, jdoucí odevzdaně na porážku,ale začít zjišťovat víceméně sám.
Vydal jsem se na cestu,cestu systémem pokus-omyl. Ty omyly byly často dost bolestné,ale jako zkušenost k nezaplacení.
Svět zvyků,předsudků a iluzí, je v člověku příliš silně zakořeněný,a pokud mu ho začne někdo jiný svými názory a postoji bourat,ego se vzbouří-jde mu totiž o život..:-)
Musím ještě podotknout jednu věc,a to,že i když mě věci „mezi nebem a zemí“ silně přitahovaly,nikdy jsem se nestal fanatikem tohoto,ve smyslu že bych se stal asketou. Zajdu si na pivo,nejsem žádný zuřivý vegetarián,žádné meditace a podobné věci.
Jsem pro všechno co život přináší,ale ta střední zlatá cesta je pro mě to pravé ořechové. S občasnými výkyvy sem nebo tam-to zase jo..:-)
Bylo to v době,kdy mě silně zajímal a přitahoval spiritismus,posmrtný život,duchařina a vůbec všechno co zavánělo tímto,kdy se mi děly takové zajímavé věci. Možná náhody, možná něco jiného, teď mě to nějak nezajímá,ale tenkrát jsem věřil že se mi ten „duchařský“ zájem,promítá jaksi do života. Občas to bylo i humorné..
Od mojí tehdejší družky dcera z prvního manželství,zdědila po prababičce která zemřela asi v devadesáti letech,domek. Než si ho začali se svým manželem opravovat,bydleli tam nějakou dobu po staru,jen si tam dali nějaký svůj nábytek. Ale ne do prvního patra,tam a půda to zůstalo po staru,po prababičce.
Vždycky si z mého zájmu o duchy a podobné věci dělali srandu,ale jednoho dne přišli oba dva,seděli,hleděli a nic neříkali. Později,až odešli,vylezlo z mojí bývalé, že přišli proto,že se bojí -že prý v domku straší..:-)
Na půdě se ozývaly pravidelně kroky,někdo pořád ťukal do radiátoru,pořád něco padalo,bouchalo...A prý jestli tam nemůžu nahoře párkrát přespat,abych si to poslechl. Tak jsem tedy šel,ale musím říct že se nic nedělo-když jsem tam spal,byl klid. Ale já jsem si aspoň prošňupal půdu,byly tam staré knížky,potravinové lístky po válce a podobné zajímavé věci,to je moje...:-)
Později ten domek celý přestavěli,a „strašení“ přestalo..
Taky se mi v té době stala taková věc- koupil jsem si nový mobil a měl jsem ho asi týden, v něm jsem měl uložené jen dvě čísla-mého kamaráda Vrati a sestry. Najednou mi přišla smska a tam bylo jen-mama. Moje matka byla v té době už spoustu let mrtvá a sastra ani kamarád si na tento druh žertů nepotrpí. Měl jsem to číslo dlouho uložené-občas jsem tam volal,napsal smsku ale nic. Zvonilo to,smska doručená ale to bylo všechno. Později jsem to vymazal nebo se mi nějak ztratilo,nevím,je to už přes patnáct let. Tak nevím co to bylo-asi náhoda ,ale zrovna v době, kdy jsem byl posedlý duchařinou..:-)
Další taková zvláštní příhoda mi přišla-i když se nestala mě-od mé bývalé partnerky-Jany,co tady občas taky píše, přišla mmska a na ní taková ženská tvář,trochu rozmazaná ale jinak jasně viditelná. Měla výraz jako by byla z něčeho zděšená nebo zoufalá,nebylo to nic pěkného.
K tomu psala Jana že jela autobusem z hor a fotila si Jeseníky,krajinu a les. A na jedné z těch fotek místo hor bylo toto,jestli nevím, co to může být.. Nevěděl jsem a hned jsem to smazal,neměl jsem z té fotky vůbec dobrý pocit-nevím co to bylo, ale nic příjemného.
Tak to by pro začátek stačilo,musím trochu popřemýšlet dál,přece jen už je to dlouho a pořád se něco dělo..:-)