(autor: Kuzma)
Jarkovi Nohavicovi
Každý si nese své břímě,
máme však den v roce pouhý,
necítit se, jak čert v Římě,
polámaný anděl touhy!
Snad proto mám jizvu na rtu,
abych Vám teď popřál už,
úsměv na rtu, dobrou kartu,
než z Vás bude starý muž!
Noe s Archou byl jak život,
vždyť na jedné lodi plujem,
ať si bankéř, nebo pivot,
ať si strýcem, nebo ujem!
Nezní zvony svatební,
to jen srdce mají strach,
že nás karty platební,
nutí všechny říkat „ach“!
Musím říct dokud se zpívá,
byť je třeba masopust,
nechme si své břicho z piva,
aspoň trochu v klidu růst!
Dál se háže kamením,
lid je jak divocí koně,
politici zmatení,
myslí, že jde jenom o ně!
Nejsem mladá básnířka,
ani člověk který loupí,
do soukromí za dvířka,
pouze přítel, ať Vám vstoupí!
Ať Vás múza stále hlodá,
jak na dvoře divadla,
jak se drží velká voda,
pevně svého zdymadla!
Pravda a lež je a bude,
i dopisy bez podpisu,
jako vlajka barvy rudé,
plná zloby, plná hnisu!
Ahoj slunko chtějme říkat,
nebe je tu na to pěkné,
bude pozdě potom hýkat,
třeba až to se mnu sekne!
Na fotbal dál choďte křičet,
„Baníku“ či „Ostravo“,
budu končit tento výčet,
musím říci jen BRAVO!!!
Ať Vám písně sály plní,
měla by to být meta,
zítra ráno v pět ji splní,
padající kometa!