(autor: Vladan)
Život. Co je to život? Muška jenom zlatá…..
Klasický (přesně podle slov Bible) kreacionalismus byl ve světle vědeckých poznatků neudržitelný. Ovšem jeho místo zaujala teorie zvaná Intelligent Design, která se snaží použít vědecké metody k obhájení toho, že svět (vesmír nebo případně jen Země) byl vytvořen inteligentním tvůrcem (připuštěn je nejen Bůh, ale i mimozemšťan) podle nějakého plánu s určitým záměrem. Existence tohoto tvůrce má být dokázána nepřímo – důkazem nesprávnosti evoluční teorie. Pomiňme, že z hlediska logiky už tato úvaha není korektní, protože i kdyby byla evoluce nesprávná, není to důkazem existence inteligentního kreatora, a věnujme se jednomu jedinému argumentu (z mnoha), kterým teorie ID útočí na evoluci:
Vznik života
Podle ID je příroda natolik složitá, že ji musela stvořit inteligentní bytost. Analogie: Bibli nevytvoříte náhodným seřazením písmen. Dokonce jsem viděl i výpočet pravděpodobnosti vzniku života „náhodou“.
No, ano, pravděpodobnost takového „náhodného“ složení buňky (desetitisíce atomů na jedinečných místech) je strašlivě malá. Tak malá, že by do dnešního dne neměla nastat. Ale co to dokazuje? Jen to, že zastánci ID neporozuměli evoluci, biologii, statistice ani chemii a fyzice!
Začněme tím jednodušším – statistikou a chemií. Je naprosto mylný předpoklad, že by je třeba začít od atomů a počítat se všemi možnými polohami atomu v molekule. Jednak i ve vesmíru existují relativně složité organické látky a ještě mnohem víc jich zcela jistě bylo v tom praoceánu, ve kterém život s velkou pravděpodobností vznikl. V oceánu proto, že voda je rozpouštědlo mnoha látek. Přidáme-li vysokou teplotu a elektrické výboje, máme chemickou továrnu jedna radost. Nebudeme vycházet od jednotlivých atomů, ale až od molekul velikosti desítek či spíš stovek atomů. Za druhé, pokud se potkají dvě molekuly třeba o 100 atomech, tak teoreticky (hrubou aplikací statistiky) se může každý atom první molekuly vázat na jakýkoliv atom druhé (100*100= 10 000 variant), ale ve skutečnosti, díky vlastnostem valenčních elektronů (chemickým vazbám), přichází pro celé molekuly v úvahu variant jen a pouze několik málo (řádově jednotky).
Už toto výrazně zmenšuje nutnou pravděpodobnost a zavádí do hry fyzikální a chemické zákonitosti. (Dokonce bych mohl jít úplně na druhou stranu a předpokládat, že vznik života není náhodný, ale zákonitý!) Ale pojďme dál.
Tím nejpodstatnějším je to, že život určitě nezačal „stvořením“ buňky. Musíme hledat něco mnohem jednoduššího. Něco, co se nám nemohlo dochovat jako zkamenělina a o čem nemáme prakticky žádné informace.
Pojďme ji teď „zahrát“ takovou hru na objevitele života. Představte si, že jste kosmonauti a přiletěli jste na vzdálenou planetu. Není na ní žádný inteligentní život, žádná zvířata, ryby, plazi…, ale je tu předpoklad, že se tu už „nastartovala evoluce“. Podle čeho poznáme, že vznikl „první živý subjekt“? Co odlišuje život a neživot?
Zkuste určit podmínky toho, aby něco bylo „živé“ a já se pokusím dokázat, že ty podmínky nestačí, pokusím se dokázat, že není ostrý předěl mezi živý a neživý.