(autorka: Mea)
Mé temné tajemství
Slyší mě někdo? Slyší?
Svědkové prokletí, svědkové tiší,
příšery z hlubin,
své spáry vztahují,
pomoc mi slibují,
jsem zatracen.
Nevím kam obrátit,
svou tvář,
kde jsou andělé?
jejich svatozář?
mám je pod kůží,
Ztratil jsem sen.
Peklo, bolest, zmatek a křik,
dali mi do vínku oči bez zraku,
já už si na to zvyk,
banda hlupáků,
já vidím i přes slepotu!
vrazím jim do zad nůž!
Jen tiše, tiše mí drazí,
je to tajemství,
nesmí to vědět,
než svůj čin dokonám,
zachráním svět,
A zůstanu na něm sám.
Sám ve tmě,
težké jako peříčko,
lehké jako skála,
bez logiky,
beze smyslů,
Sám.
Toť je mé tajemství!
Teď patří i vám,
než se sejde den s nocí,
už nebude tajné ni trošičku,
mám vás ve své moci,
mám, já vás mám!
Neboj se a pojď blíž,
další tajemství uslyšíš,
jen kroků pár,
podej mi ruku svou,
zavři oči a smiř se s tmou,
já lhal!
Mrtev!
Kdybys byl hluchý, přežli bys příteli.
Protože já své tajemství,
musel někomu říct.Slyší mě někdo? Slyší?
Svědkové prokletí, svědkové tiší,
příšery z hlubin,
své spáry vztahují,
pomoc mi slibují,
jsem zatracen.
Nevím kam obrátit,
svou tvář,
kde jsou andělé?
jejich svatozář?
mám je pod kůží,
Ztratil jsem sen.
Peklo, bolest, zmatek a křik,
dali mi do vínku oči bez zraku,
já už si na to zvyk,
banda hlupáků,
já vidím i přes slepotu!
vrazím jim do zad nůž!
Jen tiše, tiše mí drazí,
je to tajemství,
nesmí to vědět,
než svůj čin dokonám,
zachráním svět,
A zůstanu na něm sám.
Sám ve tmě,
težké jako peříčko,
lehké jako skála,
bez logiky,
beze smyslů,
Sám.
Toť je mé tajemství!
Teď patří i vám,
než se sejde den s nocí,
už nebude tajné ni trošičku,
mám vás ve své moci,
mám, já vás mám!
Neboj se a pojď blíž,
další tajemství uslyšíš,
jen kroků pár,
podej mi ruku svou,
zavři oči a smiř se s tmou,
já lhal!
Mrtev!
Kdybys byl hluchý, přežli bys příteli.
Protože já své tajemství,
musel někomu říct.