(autor: Homér)
Když v kafi s rumem pluje moje řasa
Ano, obloha je bez obláčku,
protože se všechny mraky schovaly do mojí hlavy,
nečekej má drahá,
že se půjdu koupat mezi kry,
mohlo by mi začít sněžit z uší,
nechci povalečům kazit dny,
radši se moc neotevírám, skrz ústa
mohl bych zahalit svět do mlhy,
podej mi radši rum a nech mě tu
napospas podpásovkám spasitelovým
Ano, prostor bez poryvu,
ty větry, co se tísní v mém malém srdci,
chtějí ven na všechny strany,
tady je ti bič k ničemu,
po slovech silných
zatvrzelost
zádumčivost
sklony
fantazie