(autor: GULI)
TAKOVÁ ZVERŠOVANÁ ÚVAHA..
Vědomí pomíjivosti tohoto světa
mě číní vcelku klidným
možná zní vám cynicky tato věta
však svět není místem příliš vlídným
Občas někde bouchne sopka
nebo se pořádně zatřese zem
pak přijde vlna mokrá hrobka
a možná už povodeň chystá se sem
Někdy se rozčílí matička Země
na nás ubohé červy
na nás nevděčné plémě
nemá už asi nervy
Když ale ještě chvilku počká
naše trpělivá mami
určitě se klidu dočká
my zničíme se sami..
Náš bůh,váš bůh, naše víra
možná v tom pořád tápete
v jedné druhé věži díra
už to trochu chápete?
Ejhle člověk,zaznívá k nám z minulosti
dvě slova se k pravdě pojí
ejhle člověk,dnes povzdechnutí nad blbostí
jež stále vládne a pevně stojí.
Revoluce,převraty,demonstrace,boje
co svět světem stojí, stále se to mydlí
lidé se poperou i o kopu hnoje
nevíš že hnůj je můj- tak tady máš židlí!
Kdybych byl Bohem tak asi bych zíral
s čím jsem se to tak mořil
občas bych asi smíchem zmíral
co jsem to tenkrát vlastně stvořil.
Rád bych viděl jak to tady všechno dopadne
ale narodit se sem znovu ani za nic
kam to jednou Ho(vno)mo sapiens dotáhne
jestli nezanechá konečně těch pranic?
Možná to ale vidím všechno moc černě
možná se zatím ještě neblíží mat
někdy si ale připadám jako v herně
kdy nakonec nejlíp se směje.. automat.