Cejtit se svatě

(autor: Náčelník Holá Ruka)

Seděli 'sme na lavičce. S kámošem jsme pili bílý a kámoška červený. Jo, určitě to znáte, řešení nesmrtelnosti chrousta a nakonec se to zvrhne do nekonečnosti vesmíru. Všude to bejvá stejný...
Von by to byl naprosto normální večer, 'dyby nepřišel Ježíš. Smrděl na dvacet metrů a v ruce měl igelitku. V našich řadách zavládlo ticho. Všichni jsme ho sledovali s úžasem na tváři.
Odložil svoji igelitku s nápisem TESCO, ve který, jak jsme věřili, nám dones dárky, a pak se před nás postavil, dal ruce dlaněma nahoru před sebe, zavřel oči a zvěstoval. Jenže beze slov, takže do dnes nevim, co nám chtěl vlastně říct.

Stál tam si dvacet minut a pak najednou odešel. Igelitku tam nechal a my 'sme neměli vodvahu ji votevřít. Tiše jsme tam seděli a koukali do tmy, kam vodešel.
Vono je to těžký, já třeba na Ježíše nevěřim, ale viděl jsem ho... Takže vlastně na něj věřim, ale zároveň nevěřim, protože Bible je prostě divná, dlouhá a plná zvláštních slov, kterejm nerozumim.

Vzpamatoval jsem se jako první a zápálil si cigáro. Kouknul 'sem se na nebe a cejtil se svatě.