(autorka: VKate)
Nekonečno ranních nostalgií
kdesi v dálce
kde ztrácí se
naše fantazie
a jiní se topí
pod vlivem
budoucnosti
hledíš do zrcadla
vratké iluze
a stále myslíš
na tu kapku rosy
kterou jsme kdysi
spolu chytily
do našich spojených rukou
dříve než jsem stačila
něco říct
všechno se
rozplynulo
náš nádech
už nebyl náš
a s výdechem
cosi píchalo
na plicích
v nekonečnu
ranních nostalgií
probouzím se
s úsměvem
přece to jednou
přestalo bolet