(autor: jakubzelenka)
Rozloučení
Rozloučení
Ve dne kdy se štěstí mračilo
a v noci zkoušel měsíc výt
dala jsi mi důvod žít
ale teď
- nech mě jít
Déle již nemohu pobýt
v nouzi přežívání
neb to co chci není
těla tvého objímání
Toužím vidět tě uvnitř
kdybys mě do sebe pustila
- vím
nebyla by to příjemná
odměna
Nastala by totiž výměna
skrytých tužeb a obav
pak následovala proměna
s neporozuměním spojená
Už bych nechtěl pak odejít
, ale ty bys mi utekla
a s sebou kousek mě odvlekla
- co zbude necháš zetlít
Promiň
- měl bych už vyjít
pomalu kořeny pouštím
jak váhám odejít
snad cestou si odpustím
Je to totiž moc velký hřích
, že tě tak hanebně opouštím
Epilog
----------
Jak konec začal - skončil
strach mě na cestu postrčil
a tím že jsem se neohlídl
jsem se mu odvděčil
Každým krokem bledla
ač šla přede mnou
aniž by mě kdy doběhla
jednou i představy pominou
Po čase vsákla se do cesty
jen oči jí zůstaly
a svítily jak hvězdy
, s kterými v noci mě hlídaly