(autorka: Makyna)
Stromy osudu
Jako strom,
kořeny hluboko zapuštěné,
korunu svěží a barevnou..
Jako lístky,
kůru z kůže,
krev má tajemnou..
Jsme stromy,
součást přírody i světa,
propojeni zeminou,
lacinou, ba nevinnou..
Lesy hoří,
lesy se kácejí,
ve statistikách dřeva
se mlčky ztrácejí..
- Jsem Ořešák a on je Lípa,
azteci nám jména dali.
Je zvláštní,
že už tenkrát nás znali..