(autor: Jindruch)
O zloději času a snů
Já neuměl zastavit,
položit hlavu do dlaní,
jen tak přemýšlet
nebo někde v tichu snít.
Zastavil mě život sám.
Já nepomyslel, nečekal...
Že malý tvor, kde se jen vzal?
Přiková mě k posteli a bude pán.
Teď mám tedy času dosti.
K sakru nemohu, to je k zlosti!
V noci někde, jen tak, na palouku
koukat na hvězdy přemýšlet do sytosti.