(autorka: Yana)
Staromilecká
Mezi břízkami mrtvé ptáče,
moje srdéčko pro ně pláče.
V trávě kvete jetelíček,
napájí tisíce včeliček.
Proti stařičké stavení,
kolem spousta kytiček.
Pivoňky, růžičky, libeček,
v starém domě nikdo není.
Ptáčci létají sem a tam,
miluji to hemžení.
V růžku zahrady sedím,
štěstím opojená hledím,
na ten krásný klidný svět.
Ten pomalý svět v rychlém světě.
Všechno tady voní, kvete,
nejkrásnější je to v létě.
V zeleném lístečku,
leskne se perla rosy.
Teď přeletěli nad zahrádkou kosi.
V dálce rozléhá se bouchání,
to někdo kladivem se ohání.
Jsem staromilec.
Vzrušuje mě, že stejně to tu bylo před léty.
Má prabába to mohla vnímat stejně
a cítit tak jako já, zřejmě.
Ten dnešní rychlý svět by nepochopila.
Však kdysi tady šťastně žila.