Bílá vrána

(autorka: Makyna)

Jako kůra topolu,
v zimě bílá vrána,
zazpívala zrána,
a pak ztichla náhle,
když zazněla rána..

Otevřela se,
krvácí,
a teplo nevrací..
Je zima,
žíly blednou,
bílé vrány kolem sednou..
Zase a zase odletí,
toť jejich prokletí!
Pouze na drátě,
sedí okatě..
Jedna jen,
nezná tě
a další přiletí..

Asi jsi se řízla,
asi se jizva nezhojila zcela,
a kdo se divá?
Ne ti, jenž bys chtěla..