(autorka: Verena)
Smyčcem přes notovou osnovu let........
........................
poupátko něžné stihlo se rozvinout
kdysi dávno
s kadeří světlého písku
duší bez jediné vrásky
a srdcem plným jahodové vůně
....
čas mlčky míjel
.... ne, přímo pádil
spoutaný tikotem dnů
padajících do bezedna
čas, který na čekání stůně
rok za rokem
sny, zlatý kroužek a naděje
...
kroky do mlhy
bolest
nic se neděje
.....
a čas už jen kráčel
a příběh ten vyprávět
se slzou....
už mlčky směl
.....
v ústech ztrpklo víno
a zesládl med
celý život plný hvězd
které by mohly vyprávět
celý život plný plamenů
a plný bouřek a blesků
život v pokleku pro ženu
život úžasný
i v stesku....
v hloubce hledání
duši už nezmění
čas
teď se tiše krade
podél plotu, podél zdí
kolik let prozradí
v tenké vrásce kolem úst
.....
už se bojí
blíž přiblížit
kdo by ale mohl chtít
tohle všechno
vyměnit
......
takový klid..
moudrost vykoupená bolestí
tolikrát rozhodnutí
....
křehká rána
do stáří proměněná
tolik se chce žít....