(autorka: Makyna)
Osude, trochu si pleteš strany
Včera můj milý,
jsme si budoucnost snili,
a dnes,
snad ji zahrabal pes,
snad zakopla kdes,
snad ji ztratila ves..
Kdo ví?
Ztratí o ní vědomí každý jež sní
..déle než rok..
A dále?
Čekat až se uráčí osud,
jež sledoval a dělal z nás blázny dosud,
ale, odsud podsud!
Říkám - chci to tak a tak,
rozhodnutí, snaha..
A pak?
Budoucnost chudá,
snad nahá..
Včera můj milý
jsme budoucnost snili,
čekat?
Nebo to takhle nechat?
Nijak..přeci až příliš hmotně,
co na pláč, večer potmě..
Osude,
trochu si pleteš strany,
kovové mince mají ostré hrany,
davy lidí-
zvířat bez citu,
mají budoucnoust,
mají ulitu..
..a my choulíme se v duších
jako bezdomovci čekající na spásu doby,
nač?
By po nás jednou zbyly hroby..