(autorka: prostějanek)
Páteční listí...
Znovu roztáčím
svůj
/už tak dost zamotaný/
svět,
ve vydlážděné hlavě
zvoní první hrana
/póza nezahraná?/
s hrstkou
rudého světla,
v objetí přátel
/budou tu i zítra/
zapomínám
na nehorázné plápolání
včerejšků
/na těle milión pět dlaní./
Školní škamny
a strach
z pravdivosti lží
/pod pátečním listím
v parku,/
zamčít duši
do oblohy
/mezi hvězdami
se stratí./
Sliby,
který dala hlava
i pro tělo platí??
Kroky a zvonec,
podivný konec.
A jediný, co zní hlavou,
je to,
že i pusa při loučení
není občas k zahození...