In vitro

(autor: Ghost writer)

Člověk co jednou zlomený srdce už má...
Raději myslí než ho zas někomu do rukou dá...

Tolik trápení .slz prolitých a v srdci plno bolesti...
Období kdy obrací se štěstí v neštěstí...

Tak žijeme si my.lidé v týhle době...
Lepší to už nebude ani výhledově...

Chtěl bych se procházet mezi kapkami deště...
Chtěl bych pravdu se dozvědět a nevím co ještě...

Chtěl bych konečně přestát hrát tyhlety hry...
Chtěl bych mít o tobě v noci jen krásný sny...

Chtěl bych toho jak vidím asi až moc...
S tebou v den se obrací pochmurná noc...

Jsi něco jako osmý div světa co hladí mou duši...
Jsi jako šíp co ostrý těd nabitý zůstal ti v kuši...

Jsi hvězda co na nebi nejjasněji svítí...
Jsi z lásky natrhaná kytice z lučního kvítí...

Jsi poslední jedinec svého druhu...
Jsi cesta ven a to dokonce i z kruhu...

Jsi pohlazení co hřeje mou malou duši...
Jsi srdce co do rytmu života si buší...

Pohladit políbit a cítit vůni tvou...
Jsem otrokem citů a ty Paní mou jedinou...

Bezeslov vyslovená lidská pravda odvěká...
Není to sen..jen láska ze mě dělá zase člověka...

Za chvíle co mohu být pouze s tebou...
Děkuji celým srdcem a ne jen komorou levou...

Moc tak moc tobě tvá role ti sluší...
Ostatní za tebe svá srdce těd suší...