(autor: smarstin)
Vítr již nevane
Silně a hrozivě vždy na nás dul,
pikle své ničemné v klidu si kul.
Mrazivým ledem plnil nám plíce,
a my se nemohli nadechnout více.
Přicházel znovu... a stále častěji,
pokaždé sebral nám veškerou naději.
Soucitu neznaje, roky nás soužil,
po pomstě kruté každý Čech toužil.
Žlutá a modrá již nezraní více,
těch barev severských vyhasne svíce.
Před námi pokleknou a hlavy skloní,
pak slzy obrovské započnou ronit.
Ten den již nadešel, v slzách se topí,
oči své k nebesům bezmocně klopí.
Díky vám, zachránci, ze země České,
nebudou barbaři sny míti hezké.