(autor: DDD)
Suita pro violoncello a klavír
Kočičím krokem
pomalu po řece
přichází tma
lehounce
Jak hlasy zvonů
na podvečerním nebi
tak prapodivně tiše
ztrácí se někdy láska
a bývá smutno
V zšeřelých uličkách
hledáme marně
kam odcházejí od nás slova
…
Po střechách tančí noc
Poslední
snad trochu rozechvělý akord
tiše usne na dně sklínky
a my
dotkneme se hvězd
a bílá sametová křídla
do modrých tůní blízko mostů
zametou k ránu
střípky nedosněných snů