Busta před muzeem

(autorka: Kláárchen...)

Ponořil lžičku do voňavého medu.
Dřív mi přišel odporně hořký.
Miloval se s dívkou v bělostném sněhu.
Měla jsem pocit, že letos nesněžilo.

Byl jsi busta před muzeem,
myslela jsem,
že vím,
co je napsáno na štítku pod ní.

Ztrácím se v krajině sebe,
měla bych usnout
a přestat trápit prince na bílých koních,
jenže je úplněk.

Zatahuji rolety.
Tvůj sádrový nos
je zmáčený deštěm.
Zapaluji svíčku.

Tehdá v létě ve vysoké trávě
jsme se milovali,
pamatuješ?
… Byl to jen můj sen.

V noci vyšla na balkon,
probouzela ranní ulici
svým sopránovým hlasem
oblečeným v jeho notách.

Čas není mocnější,
chci s ním bojovat,
příště vyhraju
a políbím Tě.