(autorka: Aikami)
Koloběh, kterému přezdíváme láska
Život je jako zebra, je jisté, že po černém pruhu vždy následuje bílý a naopak.
Je to jako příliv a odliv, den a noc. Je to jediná jistota, kterou máme. Je to jediná naděje, která nás provádí našimi stereotypními životy.
Když se zamyslíme. Co potřebujeme k tomu, abychom konečně přešli do těch bílých, světlých stránek? Myslím, že jedinou volbou fyzicky zdravého člověka je zamilování se. Potřebujeme k sobě najít osobu, která nás dokáže oslnit. Najít si manipulátora, který nás dostane do svých spárů, naprosto si nás omotá kolem prstu a my se jim dobrovolně, bez ostychu odevzdáme, podvolíme nepřemýšlejíc o následcích. Díky těmto lidem žijeme na chvilku šťastný a bezstarostný život. Ta osoba se pro nás stane speciální, výjimečnou, takovou, kterou si budeme pamatovat do posledního výdechu.
Užíváme si šťastné dny plné euforie a věříme na lásku. Ale nic není tak jednoduché jak se zdá. Vždy přijde nějaké "ale" a ve většině případech přijde právě od onoho manipulátora. Ne nadarmo se říká, že ten který ve vztahu miluje víc, také více trpí. Proč? Protože onen manipulátor si uvědomí, že tohle láska není, protože i on má svou speciální osobu a tou vy bohužel nejste. V tomto případě nastává přechod do černého pruhu. Opět stažení do černého pruhu, s rozdílem, že tentokrát ztrácíte veškerou naději.
Z toho celého vyplývá, že jsou lidé a lidé. Jsou lidé už jednou zmínění. Manipulátoři. Ty prozatímní silné osobnosti. Pro ně NIDKY nemůžete znamenat něco více než hračka, i když on je pro vás celým světem. Pak až zklame, a že zklame, tak to bolí. Neskutečně moc to bolí a než se z toho dostanete, trvá to neskutečně dlouho.
A pak je druhý typ lidí. Takový, který už svého manipulátora potkal, ten ho zklamal a momentálně se na něj snaží zapomenout. A jediný logický postup je najít si někoho jiného. Takže jste to vlastně vy, kdo si teď někoho najde omotá si ho a úplně ho dostane pod svou kontrolu. Každopádně, máte ze sebe dobrý pocit. Jste rádi, že jste někoho okouzlili a jste pro něj vším. Aspoň na chvíli se budete snažit, aby to bylo všechno dokonalé. Ovšem po nějaké době si uvědomíte, že to nemá cenu. Že jste možná tělem připoutáni k vašemu novému objevu, ale vaše mysl stále patří onomu výjimečnému. A co následuje? Zklamete někoho, kdo vás bezmezně miloval, zlomíte mu srdce přesně tak, jako vám ho zlomil váš výjimečný.
Co z toho vyplývá? Jste klamáni a klamete. Je to neustálý koloběh, který skončí ve chvíli, kdy výjimečný potká svého výjimečného. Ale to se stává jen v pohádkách, ne ?