(autor: Kadluna)
Karlíkovo prozření
Narodil se krásný Karlík, samý úsměv byl,
ruce, nohy, samý faldík, z lásky život žil.
Avšak jeho rodičové cestu k sobě ztratili,
ani stopa po pěšině, kterou by se vrátili.
Karlík ležíc všechno vidí, všechno slyší kol a kol,
v jeho hlavě, v jeho srdci zakořenil trpký bol.
Všechnu vinu přiřkl sobě, přestal se mít rád,
ztratil radost, ztratil vášeň, přestal být svůj kamarád.
Celý život předváděl se, dával radost na odiv,
přitom uvnitř zkroušený byl, chtěl i život zahodit.
Nevážil si sebe sama, o válce on snil,
aby druhým učaroval, hrdinou by byl.
Když si našel milou ženu, co ho milovala,
udělal snad všechno proto, aby litovala.
Opíjení, lež a podvod, byl mu denním chlebem,
ještě myslel, že život s ním je Bůh ví jakým medem.
Všechno roky procházelo, vše ta žena trpěla,
pak však náhle bum, prásk, ejhle, šťastná býti zachtěla.
Zastala se sama sebe, vše jí náhle zapadlo,
chlapovi co na nic nedbal nastavila zrcadlo.
Náhle Karlík udivený, v zrcadle se prohlíží,
dochází mu po těch letech, co způsobil potíží.
Nelíbí se Karlíkovi, obraz jeho v zrcadle,
sahá rychle po kladivu, hrozný vztek ho popadne.
Záhy však se dvakrát nadech, viděl všechno z rubu,
na zrcadlo hněval by se, že má křivou hubu.
Vše si přiznal, zapřemýšlel, jak se vlastně choval,
že před světem do ulity, už v dětství se schoval.
Za hulváta měli by ho, ještě v jeho hrobě,
bál se totiž ukázat všem, lásku jenž měl v sobě.
Lži, podvody, klamná gesta, do šuplíku schoval,
s růži v ruce omlouval se, za to jak se choval.
Upřímnost z něj sálá ryzí, jako nikdy dříve,
Karlík prozřel, napravil se, došel svého cíle.
Štěstí, jenž chtěl dostat z venčí, napořád si odepřel,
dokázal se dělat šťastným, sám sebe v nouzi podepřel.
Pro lásku ženy, odpuštění, pro sebe se napravil,
důvěru ženy činy svými dávno však už popravil.
Nedá se divit ženě této, že chce šťastna být,
zkusila už tuze dlouho vedle Karla žít.
Láska je slepá, vlídná, vřelá, je schopná i úvěru,
pracovat však pilně musí, kdo chce získat důvěru.
Karlík ztratil nejmilejší co na světě měl,
ale získal nejcennější, návod jak žít chtěl.
Vy, kdož štěstí postrádáte, hledáte ho v blátě,
rychle oči otevřete, předejděte ztrátě!
Mějte se rádi, nestyďte se ukázat sami sebe,
okolí Vás nezavrhne, najdete své nebe.