Zpátky na kopec.

(autorka: nesersrna)

Na břehu vyschlé řeky převracím
šupinu pro štěstí,
utíkám tak radostným ovacím
jarního předměstí.
Proč předstírám pravdu
a své hlavě lhám,
když v záclonách se kradu,
potají ve vlastním sadu
nedýchám
a nedoufám.

Na břehu vyschlé řeky převracím
šupinu pro štěstí,
než všechnu svou naději poztrácím
za starou pelestí.
Než opustí mne hrdost veškerá,
jako již tolikrát
a budu hledět do šera,
scénář minulého večera-
nedýchat
a nedoufat.