(autor: cm.)
potlučená
*
.
Do hořkosti pocitů
tluču ze všech stran
do svých snů
přání
a světa klam
se zdá být marný
k zdání
sladkost zapomnění
a nádech v rozbřesku
vrací nás do každodenní
derniéry potlesků
za to, že jme tací
napříč
a na délku
navzdory
nazí
ležíme
na člověku
v kapkách potu
oči hlaholí
v přítmí intimity
píšeme si psaníčka
ten a ta
má mé city
schovejme je za víčka
vždyť láska se zas p(r)otluče
a vznese k Měsíci
křehkost těl má svůj účel
a hvězdy vtahují
své věřící
mám tě vetřenou do pár pih
a mezi rty
a nejvíc v hlavě
a do prsou pulzující komety
.
*