(autorka: Makyna)
.. já Strom a oni Větve ..
...nedopalek cigarety,
prázdný hrnek,
pár slov ostatních,
ty již nevnímám..
Oči propadlé v svět,
duši ze střepů slepovanou,
desetkrát střepy mi vraceli zpět,
dnes jistě zapomenou...
Včera už bylo pozdě,
dnes zas příliš brzy,
..a tak mě to mrzí...
Prázdné stěny,
chtěl by's myslet trochu víc,
němá slova,
tekutý vzduch,
odplová tiše z plic,
a snad již nechceš víc?!
Včera bylo brzy,
dnes?
Pokusů tisíce utonulo s vůlí,
do plic plachetnice ticha vpluli,
to, vše jež poprvé každý v srdce vne's..
Lidé, přátelé!
Jste větve na stromu života v lese,
každý svoji úrodu hrdě nese,
pod kůrou své tvrdé masky,
v kořenech zarostlé trochu lásky..
Nedopalek cigarety,
tma, jen světlo z něj,
v lese hrozbou,
avšak oheň = teplo ,,prej,,
Rozumím strachu,
i VY máte své zápalky v rukou,
stačí tak málo a vše shoří,
..kdo tuto hrozbu však tvoří?..
Vy, Oni, Já?
..v životě rozdílu na tisíce
..ve smrti rozdíl netrvá..
Vy větve zubožené,
na podzim holí,
vaše věrnost stromu, bolí!