(autor: Jindruch)
Přestávka
K lesu vydal jsem se po poledni,
již z dálky větve kynou, zdraví,
pojď dál, do stínu stromu sedni,
hlavu svou do mechu slož.
do trávy usedám a o kmen opřený,
obrazy světel přes řasy sleduji,
co slunce kreslí, umělec neklidný,
nenech se rušit a klidně tvoř.
Tu utichá chvatu města hlas,
s okolní trávou splynul můj vlas,
slunce po tváři kreslí zas a zas,
i já dostal v té hře svůj čas.