Marnost

(autor: shane)

Ztratila jsem náušnice,
do direk vložila květ,
perly světla zdobí líce,
rty poslední polibek...

Bouře mrtvých oceánů
zmítají mnou do všech stran,
koráb Lásky mé teď k ránu
pluje větrem chtíče hnán!

Na kůře bříz zobrazují
se smutky Tvých i mých dní,
zvlhlé deštěm se zčerňují
kouřem vyhořelých dní!

Jejich pláč mi z dlaní smývá
racky Tvých rtů otisklé,
kde pár znamínek mých zívá,
vzpomíná polibky Tvé!

A z rozbitých kousků světla
jsi jak puzzle poskládal
slůvek pár, co z nebe slétla:
"Miluji Tě!" jsi tam psal...

Měls dojetím zvlhlé oči,
věřil, že mne navěky
máš...Teď vítr prachem točí,
pár stop, kde jsme já a Ty

stáli, spláchla času řeka,
vítr zapomnění svál,
srdce moje stále čeká,
čekat na Tě bude dál!

Měl jsi čelo rozpálené,
ještě cítím Tvých úst dech,
bude smeten do plamene
zapomnění...Je to pech!

Jeden večer plný touhy
ve vzpomínkách rozpustíš
jako cukru prášek pouhý,
že je konec, dobře víš!