(autorka: prostějanek)
Stará žena
.
Každou noc
tančíváš
na dlani mezi mozoly
v podpaží pár veršů
a oči plné dálky,
která se nenechává zdát.
Tvým motýlům včera
uhořela křídla.
Nestydíš se za své plameny?
Vím,
nemáš s kým dál
hledat jmelí
a pohádkou končit příběh svůj.
Otřepávat stará klišé
a smát se vtipům
z nutnosti.
Občas hladíš rukou suchou
vrásky vryté chudobou.
Tvé jizvy se nezacelí
pod tíhou světa
praskají vždy znova
a olámané nehty
zdobí barvou soumraku
- odstínem milování.
Při svítání
umíráváš stokrát
a na svět přichází
ta stará
unavená žena.
/Ta, co kdysi
s láskou
uměla se rvát/
.