Podzim

(autorka: Ell)

Jako by nevěděl kde začíná a končí,
Vítr ho přesto žene vpřed.
Není však kam, noc se s ohněm sloučí,
do tmy teď vstřikuje svůj jed.
Žene ho dál a dál, kde nic není,
nebude sám, to podzim ho změní.

Znáte to snad, zlý pocit, který svírá,
uprostřed tma, hluboká, pustá díra.
Kdo propluje skrz, poznamenán není,
koho vítr vtáhne, děsivě se zmnění.

Hvězdy kdyby zhasly, na vše padl stín,
kolena se třásly, měsíc přikryl dým.
Nerozpoznán Bohem, vlastní rodinou,
na podzim když větry vanou, zahynou.