Sen

(autorka: Ell)

Včera v noci měl jsem sen,
v něm šel jsem napříč životem.
Ze začátku jsem se ptal:
čím budu, když půjdu dál.

Šel jsem dál tou černou tmou,
brodil se, bloudil, cestu ztratil.
Klopýtat nechal soudnost svou,
pod touhou svou mysl vrátil.

Procházím špínou, ulicemi šedi,
tvářemi nicoty, pohledy známé.
Myšlenky víří, oči vše vědí,
zrádné, ztuchlé, prohnilé jsou samé.

Jedna se slizce plazí, úlisně, zvrhle zírá.
Prasknutou kůží leze, do tkání druhou vtírá.

Do svalů ochablých, do kostí prožraných,
Do střev prorvaných, bolestí zkroucených.
Do cárů mozku, co mi ještě zbyly.
Vetře se všude, plazí se a svíjí,
Žlučí se opíjí, krví se smáčí.
Kudy se neprocpe, tam se jen tlačí.

Slova z úst mi vyhřezla, hniloba a zápach.
Táhlá červy prolezlá, rozpadlá až na prach.
Bez hlavy a bez útrob, krev se proudy valí,
S nimi však i bohužel všechny moje dary.

Odporně jak puch se mísí, skvosty s břečkou smrdutou,
Rozsápaný, v cárech kůže, mrtvý s hlavou nadutou.

Dokážu se probudit?