(autorka: Verena)
Mluv mé jméno
Kapky z výšky dopadly do kaluží
mělo mrznout
hluboko ve vesmíru
ale sladká barva smíru
smíchaná s temnou barvou růží
vtekla do reliéfu tvojí kůže
prst se dotýká prstu
horko v tomto místu
a touha oděná tak spoře
jak vlaštovka vzlétá z moře
černý šat pod černými oblaky
mlčení v naději na drobné zázraky
květiny rozsypané do žhavého popela
není statečnost, že jsi uměla
včas ustoupit
tichý smích
pod clonou stínů měsíce
tanec v perlách kapek ze svíce
zpěněné vlny myšlenek
zlomená křídla milenek
okvětní plátky snů
den za dnem se potácí k večeru
dnes už ti ani trochu času neberu
pouliční svítilny jako oči duší
mlčky svěří, co nikdo nevytuší
a velmi tiše...
do kamenné tváře
vtisknou horké slzy
země se zachvěla
z kousíčků mlhy
oděná do bíla.....