Z Amareta

(autor: Homér)

Druhá půlka listopadu,
švestky vypálené,
být klidný,
jak to pole v mlze,
schovaný v knize,
zavřený, zapuštěný, zavíčkovaný

Šneci ví co dělají,
medvědi pod vývraty,
ptáci v tropech,
cibulky krokusů nic neruší,
pod kily vášnivé matky země,
nic, to bych chtěl být,
a celkem se mi to i daří

Lásko dal bych ti přečíst
všechny svoje básně,
jenže se bojím, že bys to brala
příliš osobně, příliš vážně

Taková lezavá zima,
že jsem ani neměl chuť na pivo,
no ohřát se alkoholem...
Absinth, ten ti pomůže!

A co vymrdanci na čtyřkolkách?,
ze satelitů metropolních,
zaveďte metro do polí,
snad těm blbům svitne,
dům už stojí no štěstí nikde,
možnosti hloupé,
nechám je žít v oparu z hnojišť,
oni mi tenkrát nepomohli

S prázdným žaludkem bez lásky,
potácel jsem se jak podtácek
vržený v úmyslu opětovaného vtipu,
do menzy přeplněné chtíčem

Postávali s táci kolem radiátorů,
antropoložky, pedagozi, bioekonomové,
křeč byla hmatatelná,
a ve vzduchu?
víc názorů než molekul dusíku