(autor: Náčelník Holá Ruka)
V předklonu
Když ráno nad městem pomalu svítá,
praští tě do nosu bolavá realita.
Najednou dojde ti, žes' zase nevstal
a žes' kus života parádně prosral.
Není nad ten pocit viny, který stihne tě,
a to nejspíš platí na každý planetě,
když se ráno s kocovinou probudíš
o svou lepší tvář náš svět ochudíš.
Až takhle zase budeš v předklonu,
koukni se na pořádně na zem.
Je tam svět a ten otevře oponu
a jestli ne, tak řekni, že jsem blázen.