(autorka: Rozárka)
Frany a noční terapie
kolikrát už jsem ti dnes říkala milá Frany
ať se tak smutně nedíváš
právě končíme s realitou a ve tvých tlapkách
...
nic než strach
*my totiž dnes nejsme jediní, to se ti jenom takhle zdá
že měsíc se nocí opíjí a oplzle sápe se po hvězdách*
nesměj se milá Frany
to se ti lehce může stát
s očima nahýma na lemu talíře
budeš pak do smrti pomalu umírat
syndromy vlčích máku se pomalu sklápí do asfaltu
a ty mi dřímáš na kolenou
znavená věčným povídáním,
a středečním sluncem co prošlo se oblohou na červenou
nevím to jistě tak proto se tě ptám
zdá se ti o rose a včelích touhách
s duhovým obrysem jak těší se na ráno
jak vyznávaj lásku půlnočním květinám?
* * * * *
(a tohle je hvzězdná obloha nad Havanou, ta kolikrát v noci tančívala s náma
než infekce moci stala se nakažlivou a ona vstala a jako první házela po nás kamenama)
Dalila pláče nad tvojí kolíbkou made in Sen
má bílá ramena oděná v bezvětří a nůžky za pasem
zrazená vlastníma rukama
neslyšně chvěje se
láskou
.