(autor: shane)
Do svého nitra vcházím bez klepání
Do svého nitra vcházím bez klepání,
když unaví mne mejdanový kýč
i sjetých ženštin věčné nadbíhání,
opilé řeči, z nichž jsem celý pryč!
Já prošmejdil snad všechny diskotéky,
s kdejakým barmanem si potykal,
od dámských rtěnek na košili fleky,
v ateliérech všech se miloval.
Znám mnohé lidi a sám jsem též známý
snahou být za všech okolností IN,
však pravé štěstí ruku nepodá mi,
absence lásky probouzí můj splín...
Za maskou klauna ukrývám svůj smutek,
pikantní fóry sypu z rukávu,
směji se, i když nejraděj bych utek
někam k upřímné dívce na kávu.
Ztratil jsem léta v hloupé roli hejska,
čas promarněný nazpět nezískám,
po čistém citu náhle se mi stejská,
jak v plotě kůl zas sám si připadám.
Láska prý je, když sebe sama ztratím,
koho rád mám pak v sobě objevím,
neznámá krásko, čekám tě a zatím
o tobě tajné mužské sny si sním...