(autor: Homér)
Optimystická
Skřeky z deky
vláknina z řeky
zrezlé vleky
co do kopců táhnou
lenivé štreky
na prkýnkách z laminátu
nechtějí žít v celibátu
dobrovolně přicházet
do duše si sáhnout
jediným činem zničit pohodu
vykécavat se z hypotéky
něco mít, něco jistýho
auta, odporná to umělotina
co se prohání s řasenkou nad světlomety
palivo přeměňuje na plyn a myslí si, že myslí
HOVNO
tři dny v lihu, třicet piv, čtyřicet cigár
dvě velký slivovice, death match s vlastním tělem
a třeba je to všechno úplně jinak
možná je fajn odjíždět z kalby ve čtyři ráno
pro mě ne, všude musím být
AŽ DO KONCE
ty mě chápeš a ty ne
to je normální ve světě plném divných lidí
křečovitých kreatur, povrchních pokrytců
odsuzování, to je zábava!
jdu si koupit boty značky FUJ
protože nesnášim vybírání
zastydlej hippepunkravemetalreggaejazzrocker
ale né ten stylu Kábát, Tři Sestry
prostě normální obyčejnej DEBIL
co se musí sprchovat
aby byl kůl
pevnej jak stůl
jen mi k tomu zahajluj
kuní sluj
duj
chuj
některá slova by sis mohl odpustit
některá vypustit
co slovo, to lidská tvář
vjemy označit pojmy
zašifrovanou realitu nazvat básní
zuby si čistit v půl třetí odpoledne
krásný jest příslib sexu
sexu z lásky
pak sednout na kola, jet do lomu
užít si poslední doteky léta
v zimě odletět za oceán
snad to vyjde
snad nám to všem vyjde