(autorka: polly)
O nepochopenejch intelektuálech, co lámou srdce na počkání
Věnoval jsi mi až moc lacinejch básní
Poprvý Tě vidim brečet..
Nech toho!
Akorát solíš mý rány,
pod který ses sám podepsal.
//Vždyť se dokážeš usmívat krásnějc
než půlmetrová šlehačka vídeňskýho kafe//
Voníš tak jinak................................po jiný?!
No tak,
najez se z mejch touh,
ty žháři snů!