(autor: Puškvorec)
Píseň o Komársonovi
Oř moří, v daleké zemi,
brázdil bezodtokou oblast
od břehu ke břehu.
Kdo ho kormidloval? Komárson.
Každá paže byla pletencem svalů,
cůpky z vousů vlály ve větru.
Hledí helmice halilo hlavu,
postrach všech stromů opasek tížil.
Dnes je náš velký den, zvolal Komárson.
Jeho přítel, mladý Larvason,
syn Mouchasona sykne do ryku námořníků:
Potichu pitomci, pořád mluví kapitán.
Komárson se zamračil a pokračoval:
Dnes vyženeme mravencjarly z Mravencgardu.
Jednokřídlá sova Výr nám ukáže cestu.
Mravencjarli musí padnout mrtvi.
Drakar mířil k Mravencgardu.
Komárson kormidloval,
Larvason laskal lesklý jílec,
jenž se zoval Biolitjol.
Bitva byla nelítostná.
První řady padly,
Komárson i Larvason také.
Jen Biolitjol stojí v zemi stále.