ČERNÝ HŘEBEC

(autor: Zdenek39)

Den se střídá s nocí, vyšla první hvězda,
venku příjemný chlad, mě rozbolela hlava.
Zavřel jsem oči, v mlze se objevili koně,
dupot a jejích ržání, já poslouchal v domě.

Chtěl jsem otevřít oči, nebylo možné,zůstali zavřené,
kol jen ty koně, a jejích hrátky podivné.
Bylo to dost daleko, až kdesi u Nilu.
Statní černí hřebci proháněli tam něžnou bílou kobylu.

Stádo si s ní hrálo, vlála jí bílá hříva,
ta bílá něžná kobyla, před těmi černými hřebci utíkala.
Po chvilce něžného dovádění, se jeden odpojil.
Byl snad nejstatnější, zřejmě měl nejvíce sil.

Ve skrytu duše tu statnost jsem mu záviděl,
Tak jak ten hřebec mít bych se jednou chtěl.
Konečně jsem oči otevřel, obraz se mi rozplynul,
na děvče které miluji, nečekaně jsem vzpomenul.