(autor: Zdenek39)
STÁDO DIVOKÝCH KONÍ
Bylo šero,západ slunce zbarvil větve stromů,
večer byl chladný,nechtělo se však vůbec domů.
Hvězdy jasně zářily,tráva skropená prvnímy kapkami rosy,
kol vše usínalo,mi spolu trávou kráčeli bosy.
Bylo nám spolu dobře,mi vše viděli nádherné,
v záři jasného měsíce,vše vypadalo tak růžové.
Náhle ve vzduchu,se rozvěsil divný závoj šera,
v korunách stromů kvílení,ty jsi se chvěla.
Pod námi se země rozvlnila,nebe se zakolísalo,
proti nám vyběhlo triskem,divokých koní stádo.
Úlekem nám ztuhli tváře,krajina kol ubíhala dozadu,
v prachu jejích kopyt,já cítil jejích odvahu.
Vypadalo to tak,jak kdybi utíkali před smrtí,
zvláštní jak pod jejími kopyty,zůstávalo vonné kvítí.
Jak kdyby ho pro mě zanechali,já ho natrhal,
tobě se líbilo,já jsem ti ho daroval.