(autor: gabkin)
Očima ženy
Svetr tvůj
je diář tvých lásek,
každou chvíli
nacházím vlásek
a mě to bolí.
Dlaně tvé
byly můj chleba,
který jsem
každý den chtěla
a polibky solí.
Co se to
najednou stalo,
bez války
chleba je málo,
i když se klečí.
Oči tvý,
co kdysi hřály,
bolesti
vždycky se smály
a náhle brečí.
Takhle tě
lásko má vídám,
když sama
u stolu snídám
a ty chvátáš z domu.
Svou lásku
vkládám do tvého prádla,
ještě je živá,
i když je zvadlá
kousek od bodu zlomu.