(autorka: ioreth)
Píseň o tramvajích, které se nevracejí
tma spadla
do hlubokých stínů
které bez konce
líně lížou zámky
a pomalu drtí
levné svatostánky
za bezzubý úsměv
batolete
v křeči
které ví
že jenom prachy léčí
3x denně
polyká minci
s pěti pomeranči
na rubu
a krysou na líci
v impertinentní pozici
zneužívaných slečen
potupených
a v kleče
bez milosti
tma spadla
z upřímnosti
a už si zvykla
na bolest
tak jako hlava
ráno
v šest
a vzpomínka
jak to bylo skvělý
když se tramvaje
nevracely
na osudový znamení
vyrytý
v tvojí paměti