(autorka: Werena)
Bez hlasu-šeptám
Bez hlasu-šeptám
V hlubinách temné noci,
ztrácí se obavy moje.
Tak proč mě právě přepadl pocit,
naprosté beznaděje.
Spíš vedle mě,
poklidně oddechuješ,
Dřímáš roztomile,
mé srdce spaluješ
.
V žilách mi proudí tvá krev,
je jen tvá a ničí jiná.
Chce se mi křičet-vydat vzdech,
i na to jsem však příliš líná.
V hlavě mi zní tóny písně,
od Xindla-Chemie.
Zbav mě prosím téhle tísně,
padám, prázdno-melancholie.
Mé srdce křičí tvoje jméno,
rytmem se zabývá.
Má lásko, můj Archangelo,
ve mě lásky k tobě přibývá.