(autor: Špáďa)
Miluju Prahu, když sněží!
Kde skrýváš zlatou siluetu,
jíž slunce tvé šaty zdobí,
tu nit, co podzim přidá k létu,
co po střechách oči vodí.
Kam schovalas své zlaté lodě,
když zahalil tě v noci mráz,
do bílé krajky zrána tě oděl,
postříbřil báně luny jas.
Omotal šály sněhobílé
vůkol tvých statných věží
a zlíbal ruce jako víle...
Miluju Prahu, když sněží!