(autorka: LoleHelča)
Maska z ledu
Stává se často
Že po ulici kráčím
Ale do jiného světa vcházím
Fyzicky možná přítomna
Ale od okolí jsme utekla
Jsem asi dívka z ledu
Úsměv vykouzlit nedovedu.
Možná že se jenom bojím
Že si někoho až moc k tělu pustím
Co když ho zklamu?
Zázraky dělat nedovedu.
Sama sebou být
Vždyť to se teprve učím.
Lidé si najdou špínu,
I na úplně čistém místo,
I na místě duchovním
Co asi pak uvidí v očích mých?
Tu nejistotu, ten strach.
Jenž mi dal tuhle masku.
Má snad už ji odhodit?
Mám se toho strachu z okolí zbavit?
Porozumí snad někdo?
Kéž by šlo říci upřímné Ano.
Ano bez přetvářek
Ano, co ostatní nezmění v nářek.
Zklamaní a výsměch?
Snad jednou ho překročím
a snad i bez poznámek.
Jen sama sebou jistá.
Byt tou, jenž se teď na život chystá.