(autor: Homér)
automatický kabaret
brunátní nerudní
zároveň na stejnou úroveň
potácí se k potahům
výfuky funí
pod vlasy tichá
píseň tísně
jest duchem
co vyletěl uchem
v kabaretu
pikolík ti svlík
kabát z tabáku
opil se spropitným
děti se dál nezištně smály
odložila sklenku
roztáhla nohy
na chvíli umřela
nestojí za nic
hlavně že mu stojí
oči se jim zakutálely
pod automat na sekrety