(autor: Zdenek39)
STÁLE NEVÍM PROČ
Nebe bylo blankytně modré,stromy kvetly kolem,
stále dnes nevím,proč jsi řekla sbohem.
Vždyť nám tak spolu děvče,dobře bylo,
co dnes,z naší lásky nám zbylo?
Snad vzpomínka jen,bolest v naších srdcích,
vše krásné zmizelo,i z tváře smích.
Růže které jsem ti daroval,zvadli dávno,
pořád nevím proč,jsi mě opustila dámo?
Já vím,naše cesty klikaté byly,
milovali jsme se,dnes se cesty rozdělily.
K mámě jsi odjela,oči mé plakali,
tobě dobře tam,já s bolestí tady.
Tak dlouho byla láska,hrou naších těl,
kde kdo,mi tě jen děvče záviděl.
Denně jsme byly nemocní,touhou po lásce,
žádná princezna,nemohla se rovnat tvojí kráse.
Vzpomínám jak tenkrát,nemohli jsme si odolat,
chvíli od sebe,mi museli si zavolat.
Tak veliká,ta naše láska děvče byla,
ne však já,ty jsi se odmlčela.
Já myslel,že ses jen roztonala,
z mlčení tvého,já nedělal,žádné drama.
Když už to déle,jak měsíc trvalo,
hroznou bolestí,se mi děvče,hrdlo sevřelo.
Dnes už dlouho,nehřeje mě tvůj dech,
jen fotky tvé,žloutnou na mích zdeh.
Stala se z tebe,jen ledová královna,
děvče naše láska,už není,žádná pohoda.
Dnes tvé mlčení,je horší jak pěst,
nevěřil jsem,že láska tvá,je lest.
Prosím odpověz,jestli mě máš ještě ráda,
přiznej,že láska tvá byla jen hra.